pátek 23. prosince 2011

Cukroví II. - Koulovaná

Psát druhý článek o cukroví v předvečer Štědrého dne by se možná mohlo zdát někomu mírně opožděné, ovšem zdání opět klame. Dva druhy nepečených sladkostí, které vám chci představit, totiž nejsou tak výlučně vánoční jako ty z prvního článku, takže si je můžete vyrobit třeba na silvestrovské oslavy, mlsné kamarádce k narozeninám a nebo jen tak, až vás bude honit kreativní mlsná. 

Velmi kokosová kokina

středa 21. prosince 2011

Mistrovské kafe v Coffee Fusion

Na svém seznamu blogerských restů mám bohužel mnoho položek. Některé z nich už tam jsou tak dlouho, že v podstatě ztrácí smysl se jimi ještě zabývat. To se naštěstí netýká minirecenze mé nové oblíbené brněnské kavárny Coffee Fusion, kterou tak přináším s pouhým čtrnáctidenním zpožděním. 

neděle 18. prosince 2011

Mírně dekadentní brunch

Když se mi zhruba před čtrnácti dny dostal do ruky ladovsky laděný plakátek lákající mne na tradiční zabijačku do kavárny Era, okamžitě bylo jasné, že u toho prostě musím být. A protože dnes nemám ani trochu tajnůstkářskou náladu, hned na úvod vám prásknu, že to byla nadmíru povedená akce.

neděle 11. prosince 2011

Cukroví I. - Klasická trojice

Za dva týdny jsou Vánoce, takže mírně stresující přípravy na můj nejoblíbenější svátek v roce jsou v plném proudu. To kromě zuřivého vymýšlení co nejúžasnějších dárků pro mé nejbližší znamená, že pilně odškrtávám splněné položky z mého ne zrovna krátkého seznamu cukroví. A v rámci mých foodblogových aktivit mají tři nejstarší přednost - tedy klasické recepty, které všechny najdete mimo jiné i v kuchařce Marie Janků-Sandtnerové.

Išlské dortíčky

středa 30. listopadu 2011

Sans Rival - The Daring Bakers Challenge


Výzvu pro měsíc listopad pro nás připravila Catherine z Munchie Musings a já jí tímto děkuji za recept, který mě sice připravil o mnoho nervů, ale nakonec stál za to. 

čtvrtek 17. listopadu 2011

Rozpačité vítání Beaujolais

A tak nadešel den, kdy jsem byla pod vlivem značného množství rozporuplných emocí přinucena napsat recenzi tak aktuální, jak nikdy - jde totiž o dnešní oběd, ze kterého jsem se vrátila před necelými třemi hodinami. 

neděle 13. listopadu 2011

Dlouhý svatomartinský den

Ano, i já jsem v pátek 11. 11. v 11 hodin netrpělivě přešlapovala na brněnském náměstí Svobody a čekala, až se konečně dostanu k pokladně, obdržím pytlíček s degustačními mincemi a zahájím obíhání stánků a koštování více než stovky vzorků letošního mladého vína. 

středa 19. října 2011

Voilá, croissants!

Někdy koncem srpna, po přibližně dvou měsících koncentrovaného nicnedělání, jsem spáchala naprostou nerozvážnost - přihlásila jsem se do Daring Bakers. Jen tak ve zkratce, Daring Bakers je internetový klub milovníků pečení, kteří každý měsíc společně zdolávají výzvu na určité téma, o své zkušenosti se dělí na fóru a výsledky pak od určitého data zveřejňují formou postu na svých blozích. Klub je to mezinárodní a najdete tam i některé česky hovořící/píšící foodblogery, já vím o Lucii a Catalině (mimochodem, milovníkům sladkého doporučuji oba blogy důkladně prozkoumat, ale ne na lačno). 
Mou první výzvu jsem absolutně nestíhala, protože jsem v září měla plnou hlavu nadcházejícího výletu do Paříže, takže jsem si našla čas jen na jeden pokus. I tak jsem se ale naučila spoustu nového, hlavně pokud jde o výrobu domácího croissantového těsta a i když mé máslové prvotiny nebyly dokonalé, už vím, jak na to půjdu příště a to už určitě dokonalé budou. 
Fotky z pečení zveřejňuji až teď, s cca měsíčním zpožděním, ale lepší pozdě, než později a nebo vůbec nikdy. U říjnové výzvy si dám víc záležet (i časově) a přihodím i recept, ten croissantový z Daring Bakers mám v druhém počítači, který se mi dnes v noci odpálil - čest jeho památce, takže nic nebude, bohužel. 
Proces výroby těsta byl velmi zdlouhavý a únavný, ovšem stál za to. Zpětně bych si vytkla především nepozornost - kdybych nepřehlídla část návodu a nevynechala závěrečné kynutí na plechu, mohly být croissanty ještě nadýchanější, a pak taky lenost, protože kdybych je bývala potřela "leskem" víckrát, ne jen jednou, neměly by v záhybech ta nehezká bledá matná místa. 
Na poslední fotce jsem si dovolila zvěčnit svůj návrh na servírování (nebo jak že se to na tom obalu od šunky píše) - espresso s mlékem, croissant a trocha domácí rybízové marmelády. Ideální a zároveň nebezpečný způsob, jak kvalitně posnídat, protože na toto si mlsný člověk jako já rád a rychle zvykne. :)
Tak to by bylo k mé nulté výzvě Daring Bakers, teď si jdu dát kousek tajemného pečiva, které jsem stvořila v rámci říjnové výzvy. Zatím sice nesmím prozradit, o co jde, ale snad se tak moc nestane, když řeknu, že je to fakt dobrý a že už se těším, až můj výtvor odhalím.

úterý 18. října 2011

Tak trochu posedlá

Slibovaná druhá část mého výčtu zajímavých zážitků z Designbloku 2011 je tu. Ovšem ten dnešní výčet je o poznání kratší, obsahuje totiž jen jednu jedinou položku. Není čas na hrdinství, jdeme na to. 
A cenu o nejzábavnější expozici celé dyzajnové přehlídky získávááá... *virbl* skupina Posedlí! 

pondělí 17. října 2011

Designblok 2011 aneb decentně zpožděný report

Ve zkratce: byla strašná zima, foukalo, občas pršelo; v Palladiu jsem poprvé navštívila dvoupatrové dámské záchody a ve Starbucks ochutnala Créme Brulée Macchiato (což je předražená břečka, mimochodem); dále jsem chtěla jít na výstavu Blanky Matragi, ale styděla jsem se zeptat, kudy se tam jde; budila jsem se za protivného zvuku Ferrari, Porsche, Aston Martina a jiných chlapských blbinek drandících po letišti (mě auta neba, noaco!) a v neděli jsem odjížděla roztrpčená z výsledků Velké Pardubické. A taky jsem zapomněla navštívit Red Bull Art of Can, což jsem si uvědomila až teď při psaní. 
Fotky snad budou zajímavější než text, jako obvykle jich je málo, tedy tentokrát ještě míň, protože nejvíc jsem fotila na jedné konkrétní akci, které ale věnuji celý celičký post na mém blogu. Tak zatím sledujte to ostatní: 
Kulovité objekty Ronyho Plesla

úterý 20. září 2011

středa 24. srpna 2011

To podivné z veletrhu Styl & Kabo (srpen 2011)

Přílišnou koncentraci optimismu z minulého článku je potřeba vyrovnat, proto následuje již slíbené kritické pokračování článku o brněnském veletrhu módy Styl & Kabo. Vlastního fotografického materiálu mám bohužel velmi málo, protože od těch největších hrůz jsem měla tendenci prchat. No, ještě že máme ty internety.

Bod první - etno
Zatímco Indky nosí sárí  a v Japonsku je tradičním oděvem stále kimono, mnohé české ženy už nejspíš dávno neví, z čeho se skládá kroj, ale zato mají plnou skříň tohoto:

úterý 23. srpna 2011

To dobré z veletrhu Styl & Kabo (srpen 2011)

Dobrého sice nebylo mnoho, ale to by bylo, aby ve třech obřích pavilonech vůbec nic nebylo. Tak tedy do toho.

Bod první - folklórní svetříky 
Už je to tak, Ivko a Oleana mají třetího do party. Jmenuje se Kooi Knit, firma je to německá, ale vyrábí v Srbsku, z čehož vyplývá, že stylově nejblíž má právě k Ivko. V Česku ještě nejsou tak docela dostupní, ale slečna na stánku mi prozradila, že si u nich udělaly objednávku hned tři brněnské obchody (jeden z nich je prý na Pekařské, ale marně pátrám v hlavě, který by to mohl být) a pokud svoji objednávku nezruší, v září už by měli mít něco k zakoupení. Bohužel, ta samá slečna se na můj foťák tvářila trošku nevraživě, proto jsem nic naživo nevyfotila a na internetu ještě katalog není. Já jsem ale hodná a ukážu něco z toho papírového. 
(Fotky jsou dost příšerné - tak už to ostatně bývá, když něco neskenujete, ale přefocujete, ale to je vlastně docela dobře, třeba mi nikdo z Kooi nebude psát výhružné e-maily za porušování všemožných práv. No, uvidíme.)

čtvrtek 14. července 2011

Oh Carolina

Nápadů a témat k psaní mám sice poskrovnu, ale ve sváteční den si přece jen neodpustím jeden docela malinkatý článeček. 
Od té doby, co mám prázdniny, šiju jako démon. Zkompletovaného toho nemám mnoho, ale něco by se našlo. Další kousky snad budou brzy následovat.

pondělí 27. června 2011

Ecce citronová bábovka

Dnes odpoledne jsem se konečně dala do pečení. Rozhodla jsem se pro citronovou bábovku, na kterou jsem narazila včera u Sue (klik), která tento recept převzala z Donna Hay Magazine (a taky lehce poupravila k obrazu svému). Recept sám o sobě zní dost obyčejně, ale chvalozpěvy v článku mě přesvědčily, že na té superjednoduché bábovce něco bude. 

Jak jsem v kavárně ERA neměla rizoto

Už je to tak, kavárna ERA se před pár týdny po nekonečném čekání otevřela pro veřejnost. A nebyla bych to já, kdybych tam při nejbližší možné příležitosti, tedy zhruba před čtrnácti dny, nevyrazila na výzvědy. 

neděle 26. června 2011

Stop! Summertime!

(poznámka na úvod: tento post má nulovou informační hodnotu, jen mi bylo líto nezužitkovat ty vobrázky.. :) )
Sice dnes nebylo zrovna výstavní počasí, ale je to tak. Je léto. Což znamená, že zkouškové už je skoro za mnou, tudíž pomalu oprašuju in-liny a psychicky se připravuju na strastiplný vodácký týden na Sázavě. 
Někdy v polovině zkouškového, to zrovna bylo echtovní letní počasí, jsem si vyjela na naše plantáže za Brnem, abych posbírala nějaké ty jahody.

pondělí 30. května 2011

Prague Food Festival. Potřetí.

Jak už z názvu článku vyplývá, letos jsem se potřetí vypravila do Prahy na Prague Food Festival. Bývala bych se o tom snad ani nezmiňovala, ale vyrojilo se tolik různých názorů a článků různě po internetu, že mám jakési nutkání zareagovat. 

úterý 26. dubna 2011

Novinka

Pořád nemám čas. Zatímco se mi stahuje AutoCAD, abych mohla konečně dorýsovat projekt, počítám případovou studii do účetnictví. Občas si najdu chvilku na korálky, třeba teď, když jsem zjistila, že mi v konečné rozvaze někde lítá 500 000,- a nutně jsem se potřebovala uklidnit. UF. Mrkejte na novinku.

No time for super-long and super-amusing article, sorry. But here's my new necklace instead:


pondělí 11. dubna 2011

Fňuk

Pořád na něčem pracuju, ale výsledky nejsou vůbec vidět. 
Zítra plánuju dodělat další korálkovej projekt.
Za jedenáct dní mám hosteskovat na jakési lékařské konferenci, aniž bych obdržela jakékoliv instrukce.
A mám tři týdny do odevzdání mého papírového modelu domu i s výkresama.
A za šest týdnů jsou rozřazovací zkoušky. 
A za jedenáct vernisáž land-artové výstavy v arboretu. 
UF. 
Kňourám, já vím. Aspoň se teda podívejte na další přírůstek do mého portfolia. 

I'm overworked but the results can be barely seen. 
Tomorrow I'm going to finish my last beadwork project.
In 11 days I'm going to hostess at some medical symposium.
In 3 weeks I have to hand over my cardboard prototype.
In 6 weeks my exams take place.
In 11 weeks is opening day of our land-art exhibition. 
Yes, I'm whining again. Please ignore it and give a look at a new member of my jewel family.




středa 30. března 2011

Panika

Dnes byly na mé škole zveřejněny podmínky a termín talentových zkoušek pro postup do druhého ročníku. Do té doby jsem si říkala, že to nebudu hrotit a prostě to jen zkusím. Vše se, jak už to tak bývá, ve zlé obrátilo. Od návratu ze školy, tedy zhruba od pravého poledne, mě s přestávkami popadají panické stavy. Dvacet lidí z osmdesáti je přece příliš málo na to, abych se do oné skupinky "vyvolených" vešla i já!
Proslýchá se, že ó mocnou výběrovou komisi při pohovoru zajímá především jakákoliv kreativní činnost, kterou se zabývám mimo školu. Rozhodla jsem se tedy zakomponovat do podpůrného portfolia i mé korálkové výtvory (a pořád nevím, jestli je to dobrej nápad, špatnej nápad nebo jakej je to vůbec nápad). Posuďte sami. 


Today I got an very important information about my final exams. Since then, I was pretty calm. But everything went wrong as always. I'm getting random panic attacks from today's noon and it seems like it won't disappear. Twenty people from 80 - the group of lucky ones won't be big enough for me! 
I've heard some gossip about our comittee's usual questions. They'll probably want to know in which creative hobbies I'm interested so I decided to include my beadwork in my portfolio. I'm not sure if it's a good idea but my mum and also my Man are sure it is. Here's an example so you can make your own opinion.






Tak jako tak, závěr tohoto semestru bude prima. Dát dohromady papírový model urbanistické stavby s příslušnou výkresovou dokumentací, objekt na land-artovou výstavu, esej (i když jen třístránkovou) obsahující názor na něco, na co názor nemám vůbec a dostatečně silné portfolio pro zkoušky... už jen za zvládnutí toho všeho by mě mohli na talentovkách omilostnit. Ach, jak náročné je být nezkušeným prvákem.


The end of the summer term will be simply hilarious. Doubtless. Making a cardboard model of an urbanistic building with attached plans, some object for our land-art exhibition, a paper which should be expressing my opinions about something on what I don't even have an opinion and a portfolio which should be strong enough. Kill me now. First grade destroys me in a very painful way.

úterý 29. března 2011

Víc peněz!

Ano, potřebuju. Proto jsem se dnes konečně dokopala k tomu, abych nafotila dva páry bot, které nenosím a ani nebudu a pokusila se je prodat na Aukru. 
A když už jsem byla v celém tom procesu, nedalo mi to a vyblejskla jsem (normálním foťákem!) i mé dvě klínové lásky. Jedny černé na teď a jedny červené na léto, které dnes přišly poštou a celý den se jimi kochám.


I need more money. That's what finally made me to put two pairs of shoes to Aukro.cz - czech version of eBay. I also took pictures of my two beloved wedges - black ones for spring, red ones for summer. No, these aren't for sale.



Omlouvám se za nerovný povrch mých nohou a podivnou kvalitu obrázků, ale co. Jsou vidět boty? Jsou. S komplikovanějšími kompozicemi se ale příště raději obrátím na svého muže.


I apologize for the weird shape of my legs and strange colors. My camera obviously hates me and wants to discredit myself in face of all random viewers of this blog. Thank you, Lumix.

pondělí 28. března 2011

Dědictví

Jsem pořád nespokojená. Místo toho, abych se radovala z teplejšího počasí, prozatím bezproblémového průchodu studiem a blížící se výplaty, kňourám nad mizerným mobilním pseudofotoaparátem a nedostatkem materiálu pro blog. Fuj. 
Nicméně, svůj strojek na obrázky jsem přece jen trochu potýrala. Musím se pochlubit s náramkem a medailonkem, které jsem zdědila po prababičce (mám je už dlouho, nekondolujte).

I'll never be satisfied. Spring is coming, weather is much warmer, my paycheck is on the way and I'm still moaning about useless camera in my cellphone and consequential lack of materials for my blog. Shame on me.
However, I've been fighting with my poor camera for a while and the result is not so bad. I just wanted to show off my precious heirdom (this word sounds so great!) - it's bracelet and medaillon from my great grandma. 




čtvrtek 10. března 2011

Jedenáct dní

Počasí na přelomu ročních období je enfant terrible. Já už netrpělivě odpočítávám zbývající dny do jara... a když je zataženo, beru na sebe něco žlutýho, má to na mě hřejivý placebo efekt. Takže jsem dneska zvolila můj nový retro vršek, který se mi jaksi nepodařilo odfotit do minulého postu - ještě že Muž je tak prudce talentovaný fotograf. 
Jen můj Pes, na rozdíl ode mě, asi z blížícího se oteplování nebude nadšen.

I can't wait for Spring because today's weather in Brno, CZ wasn't pleasant at all. I have one special habit connected with that kind of weather - when it's chilly outside, I'm wearing something yellow. It reminds me the sun and it's a kind of warming. My yellow choice for rainy Thursday was my vintage top which I mentioned in the previous post - my Man is more skilled in photography so I can finally show it to you. 
Unfortunately, my Dog won't share the happines of upcoming warmer season with me.


Tak trochu mosbyovský fun fact - Masarykův studentský domov, který dodnes slouží svému původnímu účelu, byl navržen slavným funkcionalistickým architektem, Bohuslavem Fuchsem. 

Fun fact: The building behind us is a students' hostel designed by famous architect of the Functionalism period, Bohuslav Fuchs (Ted Mosby would be so proud of me!).

A ještě jedna malá poznámka na konec. Utrácím. Objednala jsem si knihu. Musela jsem, je to úplně nový překlad (rok 2011), má barevné ilustrace a vůbec. Ještě se o ní zmíním, až mi přijde, což bude pravděpodobně během příštího týdne.

I'm spending too much. I ordered a book. I had to. It's a brand new translation (year 2011) with illustrations. I'll reveal its identity later - probably right after picking it up from a bookstore.

úterý 8. března 2011

MDŽ

Na konfekci dováženou k nám, do Česka, jsem rezignovala už před nějakou dobou. Scénář nakupování v módních řetězcích je totiž většinou stejný - plný obchod věcí, ale nic, co by stálo za nákup a když už, je to nesmyslně drahé. Nejjednodušší by bylo, kdybych měla šicí stroj (ale nemám) a uměla šít (ale neumím). Rozhodla jsem se při tvorbě doopravdy mého šatníku začít z trochu jiného konce.

I gave up to ordinary fashion stores a long time ago. It was always the same story - huge shop stuffed with clothes but nothing interesting to buy or unreasonable prices.The most comfortable way how to solve that would be sewing clothes for myself. But what do do if I don't have any sewing machine and, the worst thing, I can't sew at all? So, I decided to start my very own collection in another way: 


Ano, tato předrevoluční učebnice pletení je už pár dní mojí novou biblí. To různě fialové v dolním levém rohu, to je mé první testovací klubíčko. A hned vedle je kruhová jehlice velikosti 4,5. To, že je to knížka velmi stará, jsem poznala i podle toho, že z ní vypadl docela legrační letáček, tedy z dnešního pohledu mě, "sametového dítěte", které takové časy nezažilo. Hele:

The first pic is my new "bible" - a sewing instruction book for beginners, released before 1990. In the lower left corner you can also see my first ball of yarn - cute, isn't it? Following pics are photos of a flyer found in my sewing book. It's from some casino and the first pic is a pricelist of drinks. Nearly 13CZK for a shot of vodka, nice.



A když už jsme u takových "vintage" záležitostí, připojuji ještě nakonec fotku takové zvláštní látky (připomíná mi froté župan), taktéž z dob dávno minulých. Našla se při rekonstrukci domu mých prarodičů a já z ní teď mám zimní minisukni. 

The last pic is a piece of my new winter skirt. It's made from a strange fabric (it's somewhat terry-ish and really warm) , which was found during reconstruction of my grandparents' house. I think it matches my today's vintage collection very well. 
Taky jsem dneska při nákupním řádění narazila na parádní minišaty (nebo obří halenu, chcete-li). Jsou bílé s obrovskýma černýma a žlutýma puntíkama, netřeba dodávat, že to byla láska na první pohled. Do dnešního retro zápisku by se taky skvěle hodily, bohužel ale fotím mobilem a jakákoliv fotka šatů byla natolik odporná, že by to ani jejich skutečná krása nepřebila. Takže někdy příště.

I also bought a lovely mini-dress today, white with big yellow and black dots, but my awful phone camera refused to take a good photo of them. So... maybe later.

středa 2. března 2011

Není ženská jako ženská

Intro: Já a sporty, to nejde dohromady. V páté třídě jsem dostala dvojku z tělocviku a od té doby se to se mnou táhne. A když už mě náhodou nějaký pohyb baví, najde se jiná potíž. Nemůžu chodit plavat, i když mě to baví, protože ve vodě o teplotě 27°C mrznu, i když plavu jako ďábel. Kolečkové brusle jsou fajn, ale jen v létě. Hodně mě baví lyže, jenže k tomu potřebujete hory a tam se dostává těžko, pokud jste v rodině jedinou lyžující osobou, navíc bez auta a víceméně i bez peněz. Ale občas se zadaří, jako třeba teď, respektive v sobotu tohoto týdne. 


Intro: I'm not a big fond of any sports. In fifth grade (at elementary school) I got the worst mark from P.E. from the whole class and since then it never got better. There are few sport activities I like but for some reasons I can't practice them - for example, I can't swim in a pool with water temperature below 28°C because I'm freezing. I also like roller skates and skiing but these activities are mainly seasonal. There's another problem with skiing - I don't live near any mountains, I don't have a car and I'm the only person who likes skiing in our family. But this Saturday I'm finally going to practice my skiing - after two years!

Dnes jsem si byla po opravdu dlouhé době koupit nějaké sportovní vybavení, konkrétně lyžařskou helmu. Ano, doteď jsem ji neměla a při mém stylu lyžování vlastně ani nechápu, jak jsem mohla vyváznout bez zranění, dál už jsem ale riskovat nechtěla. A nakonec z toho bylo docela komické odpoledne. 
Pro představu - šla jsem zhruba v tomhle:

(ilustračně vyrobeno na polyvore.com)
přesně sem:
(foto Snowboard Zezula - http://www.snowboard-zezula.cz)
Hned při vstupu jsem si paranoidně vzala do hlavy, že na mě všichni divně koukají a že mezi ty sportovní nástroje a oděvy nepatřím a bla bla. Helmu jsme vybrali rychle, ovšem pak jsme si ještě museli prohlídnout vázání na snowboard, pánské kraťasy a brýle. Tím, že mi takové to hiphopové oblečení připadá většinou legrační se netajím, ale při mém štěstí vždycky, když jsem se zrovna uchechtávala nad něčím typu lesklé černé vázání se zlatými sponami a fialovým semišem (no nekecám, a je to pánský model!), stála v doslechové vzdálenosti jedna z prodavaček a tvářila se dost nebezpečně. Nicméně, přežila jsem a nejen, že jsem bohatší o další zkušenost, ale (a teď pozor, konečně přichází TO, kvůli čemu vznikl celý tento článek) taky o tu nejvíc nejlepší helmu na celém světě, hele:

(Helma Giro Blurb, foto z http://www.snowboard-zezula.cz)
Outro: Při hledání obrázku mé superskvělé helmy jsem zjistila, proč jsem ji předtím na e-shopu Zezuly nenašla. Ona je totiž dětská...

neděle 27. února 2011

Kavárenským povalečem od útlého věku

Při brouzdání internetovým světem jsem narazila na tuto zajímavou fotku, pořízenou v pražské kavárně Šlágr: 
Nalezeno u Vítězslava na http://czechfashionisto.blogspot.com


Vtipné, že? Nechala bych tento prvorepublikový citát vypálit na zadek všem militantním matkám, které považují kavárny bez dětského koutku za vrchol bezohlednosti a majitele takových podniků za nepřítele státu. 
I když sama ještě děti nemám, kdysi jsem dítětem byla a do kaváren jsem samosebou občas chodila. Jenže tou dobou kavárny s dětským koutkem víceméně neexistovaly a pokud ano, tak se rozhodně nestalo, že by mě moje matka vysvlékla do punčocháčů a košilky a nechala mě tam hrát si "jako doma". Dneska už je to, bohužel, docela obvyklý jev. A nechtějte vědět, jaký poprask vyvolal majitel jedné brněnské kavárny, který přeškrtnutým symbolem kočárku na dveřích dal jasně najevo, že o malé děti v kavárně nestojí. Najednou se všechny místní militantní matky domáhaly vstupu do právě této kavárny, i když v centru města, kde se tato kavárna nachází, vím minimálně o dvou tzv. "dětských" kavárnách, kde by se děti mohly dosyta vydovádět.
A kdyby někoho zajímalo, kde jsem k pojmu "militantní matka" přišla, může si přečíst třeba tento tento (klik) článek, kde se, myslím, dozvíte vše podstatné k této problematice.