pondělí 30. května 2011

Prague Food Festival. Potřetí.

Jak už z názvu článku vyplývá, letos jsem se potřetí vypravila do Prahy na Prague Food Festival. Bývala bych se o tom snad ani nezmiňovala, ale vyrojilo se tolik různých názorů a článků různě po internetu, že mám jakési nutkání zareagovat. 

První věc, která se hodně řeší, je letošní místo konání, které s sebou přineslo prakticky stejná pozitiva i negativa, jako to loňské. Nejvýraznější negativum, které pocítili prakticky všichni návštěvníci, byla nemožnost sednout si prakticky kamkoliv. Ze všech trávníků, zídek, rantlíků, zábradlíček a jakýchkoliv jiných potenciálních míst k sezení jste byli okamžitě vyhnáni mnohdy protivnou ochrankou. Příkladem za všechny budiž obtloustlý chlápek v uniformě, který nás prakticky okamžitě, co jsme se jen přiblížili k jedné ze zídek, dost neurvale okřikl, cituji: "Nebudete si na to sedat, že nééé?!". Na druhou stranu, z hlediska estetického to bylo krásné místo, my "nepražáci" jsme ocenili i výhled na Prahu, na sv. Víta a celkově atmosféru prostředí. Na tolik vychvalovaném Žofíně jsem nebyla, ale pokud to bylo místo, kde bylo piknikování povoleno, pak chápu, proč si všichni tolik stěžují. Ani mně se to striktní chození po cestičkách nelíbilo a výběr lokality tak opravdu považuji za ne příliš šťastný, celkově je to pro mě asi nejvýraznější mínusko celé akce.


Na druhou stranu, někteří internetoví diskutéři mi připadají pohoršení jaksi z principu. Že nebyl dostatek míst k sezení je pravda, ale když čtu některé výkřiky hrůzy o jedení mezi odpadky, připadá mi, že jsem snad byla na úplně jiném festivalu. Plastový příbor je sice extrémně nefunkční, ale jídlo bylo na talířcích a ne plastových táccích, pivo ve skle a ne v plastu, špinavé nádobí mizelo rychlostí blesku a nikde nezavazelo. A navíc, pokud jdu na festival pod širým nebem, tak nepočítám s tím, že se mě u vchodu ujme číšník, který mě posadí do křesílka v altánku a bude mi snášet pod nos, co si zamanu - ano, podle některých reakcí mi připadá, že jedině toto je důstojná konzumace jídla a nic jiného. 


Druhá věc, která se velmi kritizuje, je nabídka restaurací (co taky jiného). Docela mě udivila věta Jana Čeřovského (jeho zážitky z PFF shrnuty na jeho blogu tu: http://www.jizni-svah.cz/2011/05/prague-food-festival-2011-naposledy.html ): 


Další podniky se snažily oslovit třeba přípravou Sous Vide, ale koho to dneska omráčí? V zahraničí už o tom pomalu ani nemluví a prostě používají tam kde má smysl (+ se pomalu ale jistě dostává i do domácností), u nás je to stále ještě něco luxusního. Probuďte se!

I když to tak možná nebylo myšleno, působí to na mě dost povýšeneckým dojmem, jako by snad každý návštěvník festivalu byl povinen orientovat se v gastronomii minimálně na úrovni právě českých foodbloggerů a pro ty "obyčejné" lidi jako by ani tento podnik vůbec nebyl určen. To jen dokreslují komentáře různě na Facebooku, kde si lidé stěžují, jaká se z Prague Food Festivalu stala turistická masová záležitost a s festivalem dobrého jídla už to nemá nic společného. A já měla za to, že je jedině dobře, když tam bude chodit hodně lidí, kteří tak projeví svůj zájem o gastronomii. Udělat z toho komorní akci pro vyvolené by pak možná bylo pro návštěvníky příjemnější, ale nevím, jaký by to mělo smysl. 


Pokud jde o nabídku, mně vadila jiná věc, a to ta, že se její části svým způsobem opakovaly u více restaurací. Bylo by mi milejší, kdyby hospodští měli nějakou možnost sledovat, co za nabídku vymysleli ostatní a třeba bych pak nejedla bramborové pyré ochucené na několik způsobů a tisíc kelímků s jahodovými variacemi. 


Ceny jsou také dost diskutovaným tématem. Já už si za ty tři ročníky na vzestupnou tendenci zvykla, to ale neznamená, že mi vyhovuje. Kdybychom nejeli na festival ve skupině pěti lidí a nedělili se o každé jídlo, neochutnala bych toho ani zdaleka tolik. Takto jsme v pátek zvládli obejít všechno, co jsme chtěli - snad kromě Krystalu/Mozaiky, kde byla příliš dlouhá fronta na to, aby se nám v ní chtělo čekat. Jít jen ve dvou, určitě bychom si takové množství jídla nemohli dovolit. Na druhou stranu jsem se ale dočetla, že hospodští z Grandů dostávají jen 30%, ostatně víc si na toto téma můžete přečíst na tomto blogu: http://matesola.blogspot.com/2011/05/jak-dal-pff.html. Takže k výši cen můžu říct jen tolik, že se mi nelíbí, ale s konstruktivním návrhem, jak cenovou politiku na PFF řešit, nepřijdu, protože mě jednoduše nic nenapadá. Nejsem ekonomický typ. :)


Abych ten svůj sáhodlouhý komentář tedy nějak zakončila, za mě by festivalu nejvíc prospěla lepší volba místa konání a s tím související větší počet míst k sezení. Ano, letošní ročník měl svoje mouchy, ale rozhodně mě nic neurazilo ani nezhnusilo natolik, abych se nevypravila i na příští, můj v pořadí čtvrtý, ročník. A tu máte fotky nějakých dobrot, abych jenom nekecala.


Dobroty z Rickshaw - mořský vlk & zázvorová kreveta s wasabi bramborovým pyré, lososové maki smažené v tempuře a už tradiční výběr sorbetů s flambovanými banány
Jamón, ale to jde snad poznat z obrázku.
Telecí, chřestový krém a makrónka, od pana šéfkuchaře Pauluse osobně. :)
Zapečený lilek s mozzarelou a limetkový koláček, Kempinski.

3 komentáře:

  1. Zareaguji :-) Prostě mi jen přišlo trochu smutné, že PFF už není jen přehlídkou top restaurací jako na začátku, ale je tam i mnoho dalších. A i u těch výborných jako by se vývoj zastavil, oproti letům minulým jsem neviděl žádný velký pokrok. Možná právě ten Sous Vide, ale ten už je ve slušných podnicích v zahraničí něco tak normálního, že moc nevidím důvod dělat z něj nějaké velké haló. Podobně jako se teď jedna restaurace chlubila kouřovou pistolí, jako by šlo o zásadní novinku, jako že poprvé v ČR a tak (což navíc nebyla pravda) :-)

    Je mi líto, že to znělo povýšeně. Mám dobré jídlo rád, jen mi prost přijde trochu smutné, že naše podniky mají často ceny špičkových restaurací v zahraničí, ale úroveň tomu odpovídá spíš výjimečně.

    Je možné, že jsem taky trefil tu nejhorší možnou dobu pro účast, tedy pátek mezi třetí a šestou, a to mi mohlo dojem o dost zhoršit. Tou dobou tam bylo fakt narváno a opravdu nebylo kam si jídlo odložit. A ano, degustační menu z Alcronu jsem jedl na stole pro odkládání špinavého nádobí, protože prostě nikde jinde v těch místech jej odložit nebylo možné (zaslechl jsem, že na sobotu se povedlo přidat další stolky, ale nemám ověřeno) a ani ve dvou prostě v rukou udržet nešlo :/ A pokud je akce prezentována jako hlavní gastronomická událost roku, tak i když jde o venkovní festival, tak mi to přijde prostě pod úroveň.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za odpověď. :) Já tak nějak tušila, že zrovna Vy to asi nebudete myslet nijak zle. Jen se tento negativní pohled na PFF v jakési agresivnější podobě dost rozšířil a to mě trochu mrzí. Připadám si pak, jako bych snad já, jako - slovy Romana Vaňka - docela obyčejný "hobbík", byla součástí právě toho nevzdělaného plebsu, kterého je potřeba se zbavit a udělat z festivalu cosi exkluzivního, jen pro vyvolené. Snad to nezní moc srdceryvně, zas tolik mě to netrápí, spíš mi to lehce kazí radost, kterou i přes ty organizační nedostatky každý rok z PFF mám.

    A jen tak pod čarou, jakým šikovným způsobem byl můj článek v nekonečném internetu zachycen a hned za pár hodin vyšoupnut na facebookové stránky Prague Food Festivalu, to mi hlava nebere. V dobrém. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Karoleenah: svět je malý, a ten domácí internetový obzvlášť :o)

    Fakt bych z toho festivalu nechtěl něco super exkluzivního ve smyslu dostupnosti úplně běžným strávníkům, právě naopak. A proto mne mrzí, že poměr cena/kvalita (z mého pohledu taktéž "hobbíka") se oproti počátku zhoršil. A taky ta honba za čím dál exkluzivnějšími lokalitami není úplně ideální. Ať je to klidně v méně prestižním místě (a že pěkná se v Praze najdou), ale pohodlnějším pro návštěvníka, kam jde snáze umístit stolky a místa k sezení, kde jde šlápnout na trávník a nemusí se chodit ve štrůdlu po vyhrazených trasách a tak :-)

    OdpovědětVymazat

Pokud nejste zaregistrovaní uživatelé, podepište se, prosím.