úterý 23. srpna 2011

To dobré z veletrhu Styl & Kabo (srpen 2011)

Dobrého sice nebylo mnoho, ale to by bylo, aby ve třech obřích pavilonech vůbec nic nebylo. Tak tedy do toho.

Bod první - folklórní svetříky 
Už je to tak, Ivko a Oleana mají třetího do party. Jmenuje se Kooi Knit, firma je to německá, ale vyrábí v Srbsku, z čehož vyplývá, že stylově nejblíž má právě k Ivko. V Česku ještě nejsou tak docela dostupní, ale slečna na stánku mi prozradila, že si u nich udělaly objednávku hned tři brněnské obchody (jeden z nich je prý na Pekařské, ale marně pátrám v hlavě, který by to mohl být) a pokud svoji objednávku nezruší, v září už by měli mít něco k zakoupení. Bohužel, ta samá slečna se na můj foťák tvářila trošku nevraživě, proto jsem nic naživo nevyfotila a na internetu ještě katalog není. Já jsem ale hodná a ukážu něco z toho papírového. 
(Fotky jsou dost příšerné - tak už to ostatně bývá, když něco neskenujete, ale přefocujete, ale to je vlastně docela dobře, třeba mi nikdo z Kooi nebude psát výhružné e-maily za porušování všemožných práv. No, uvidíme.)







Bod druhý - klobouky a čelenky
Stánků s pokrývkami hlav všeho druhu bylo na veletrhu relativně hodně, ale většinou šlo o nezajímavé čepky a plsťáky. Jednoznačně nejhezčí klobouky nabízel pan Adolf Nytra, tedy jeho firma Anytra. Na Stylu prý vystavují pravidelně, já ale na veletrhu byla poprvé, takže teď budu chvilku áchat a jinak projevovat nadšení nad něčím, co je na českém trhu už dlouho.

Koukejte na ně, na fešáky! A to je jen zlomek toho, co bylo u Anytry k obdivování, měli taky obří stojan s barety všech možných barev a prakticky celý zbytek už tak velkého stánku zabírala zimní kolekce teplých klobouků a čepic. V té jsem se moc nenimrala, protože od modelů na fotce výše jsem se nebyla schopná odpoutat. Za detailní fotku stály třeba čelenky (na fotce na levém okraji), ale můj mrzký kompakt ty krasavice zprznil tak, že se stydím je sem vystavit. Doporučuji se tedy případně odebrat na e-shop, kde je najdete v sekci Ozdoby do vlasů.
A mimochodem, kdybyste zatoužili po zmijovce, mají ji taky. V několika barvách. S kšiltem i bez. Fakt.

Bod třetí - módní přehlídka VOŠ a SUPŠ Brno
Nebyla vůbec špatná. Sice to byly vesměs "jen" plavky, ale byly hezké, alespoň na tu vzdálenost několika metrů, kde jsem stála. Ale nebyly to tak docela obyčejné plavky. Přehlídka se totiž jmenovala Swimwear in the city a jak už z názvu vyplývá, mělo jít o jakési skloubení městské módy a plavek. Tak koukejte, jak to vypadalo v praxi: 
 (To, že fotky jsou mizerné, mi vůbec nemusíte říkat. Ono se to tak nějak sešlo. Divné přehlídkové světlo, neustále něčí hlava v záběru, pitomej kompakt, neschopný fotograf... a ty modelky taky moc nepostojí.)






























Předpokládám, že jste asi pochopili, jak to funguje (kdyby ne, tak malá nápověda - fotky jdou za sebou po dvojicích). Barevně to bylo ještě pestřejší, ale fotky modrého a rudého modelu už jsou natolik otřesné, že si je budete muset představit/vygooglit. 
Poslední fotka sice taky nestojí za nic, ale kdyby slečna zrovna nehodila zadkem, všimli byste si, že ukončuje přehlídku nápisem THE END na lemu spodního dílu plavek.

Bod čtvrtý - boty
Pavilon P jsem si díky vysoké koncentraci bot a kabelek (a taky kvalitní klimatizaci) rychle oblíbila. Hned za dveřmi stálo několik vitrín se zajímavým obsahem - povětšinou šlo o experimenty studentů různých odborných škol v republice. Na vitrínách byl dokonce i nějaký nápis, ale já ho úspěšně zapomněla. Proto následuje defilé fotek bez komentáře: 

























Všechny výše vyfocené považuju za přinejmenším zajímavé. Tedy, ty inspirované Keithem Haringem jsou spíš roztomilé, ty se skládanou aplikací na boku by si zasloužily jiný tvar špičky a ty folklórní na poslední fotce byly trošičku upatlané (i když věřím, že stříhat a lepit ty pidikytičky byla pěkná otrava). Ale červenobílé s kovovým podpatkem bych brala hned. 

Potěšující zprávou je, že většina značek, které jsou u nás běžně k dostání, má v kolekci hromadu barevných bot. Tu je třeba jarní kolekce Tamaris: 
Máme tu několik barevných na_naše_poměry_výstřelků (třeba ty růžovooranžové v druhé poličce odspoda, při pohledu na cokoliv v této barevné kombinaci si vždycky vybavím profláklé šaty od Prady a Annu Dello Russo zároveň), opět romantické květinové vzory ne nepodobné letošní kolekci u Bati, nějaké ty oxfordky... No, ale hlavně ty barvy. Pokud se dostanou i k běžným zákazníkům, tak díky za ně. 

Hromadu barevných bot vystavovala na svém stánku i značka Fly London:
Jedny hezčí než druhé, hromada barev a stylů, ale pořád mi není jasný původ. Značka jako taková se tváří anglicky, na Facebooku píše jen německy a portugalsky a pánové ze stánku byli Poláci. Jak multikulturní. :)

Různé zajímavé boty, které se mi už nepovedly vyfotit, byste tradičně našli i u značek Geox a Scholl, ti střelenější by si určitě vybrali v Iron Fist. A mimochodem, Scholl v řadě Party Shoes (to jsou ty všelijaké gelové polštářky do bot) už nabízí i skládací balerínky do kapsy, na veletrhu je měli jen v černé barvě. Podle té dírky na zavěšení do regálu budou snad běžně dostupné, třeba v DM nebo v lékárnách. 

Bod pátý - zase barvy
Tentokrát v podání značky Rosalita Mc Gee. Stylově mi trochu připomíná Desigual, cenově už méně - je o něco levnější. Výhradní zastoupení pro ČR má společnost IN Fashion, kteří provozují e-shop www.levneoutlet.cz, kde můžete některé věci od Rosality taky omrknout. Každopádně u mě nejvíc zabodovali barevnými pláštěnkami a kabáty. Možná taky trošku zapůsobil ten zoufalý výběr kabátů obecně, ale o tom zase příště.

Bod šestý - knoflíčky
V mém současném rozpočtu, který je kvůli šetření na dovolenou dost zoufalý, není místo pro žádné velké hýření. Nicméně, docela maličkou radost jsem si přece jen udělala. Jablonecká firma JK Junior měla u svého stánku krabici plnou knoflíků, tři koruny za kus... neodolala jsem. 























Taky vám trochu připomínají šperky Frey Wille? Ještě přesně nevím, co z nich vyrobím, ale až to bude, pochlubím se. 

Bod sedmý - catering
Zdánlivě nejnesmyslnější a nejzbytečnější položka, která do článku tematicky moc nepasuje. Ale já bych i přesto chtěla pochválit baristy z Coffee Clubu za moc dobré cappuccino. Zážitková kavárna sídlí v Medlánkách, až budete mít cestu kolem, zastavte se tam. A třeba tam nebudou mít tak šílené ceny jako na výstavišti. 
Kávu v mém případě obvykle doprovází dezert, tentokrát jsem si ale odpustila koláč a raději si dala brazilské pao (celým jménem Pao de Queijo), takové malé sýrové kulaté pečivo. Docela mě zaujalo, takže jsem si vyhledala recept a hned, jak se mi podaří někde ulovit tapiokovou mouku, dám se do pečení. 

A tím nejpříjemnějším, tedy jídlem, končí pochvalná část. V nejbližší době bude následovat ta méně hezká a více kritická. Doporučuji zůstat na příjmu, pravděpodobně budu zlá. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Pokud nejste zaregistrovaní uživatelé, podepište se, prosím.