úterý 18. října 2011

Tak trochu posedlá

Slibovaná druhá část mého výčtu zajímavých zážitků z Designbloku 2011 je tu. Ovšem ten dnešní výčet je o poznání kratší, obsahuje totiž jen jednu jedinou položku. Není čas na hrdinství, jdeme na to. 
A cenu o nejzábavnější expozici celé dyzajnové přehlídky získávááá... *virbl* skupina Posedlí! 


Posedlí byli na Designbloku už loni, kde představovali knihu o posedu jako svébytné architektuře a v jejich pokojíku jste se mohli pokochat téměř celou konstrukcí posedu v životní velikosti. Jak je z fotky patrné, letos představili posed, který je o mnoho menší, kompaktnější a -teď ta nejzásadnější vlastnost- praktičtější! Je to totiž, dle slov jejích autorů, hned druhá nejpraktičtější věc na světě, jelikož je tento skoro kapesní posed možné použít prakticky na cokoliv a limitováni jste pouze vlastní fantazií. Svůj nový projekt pak zdůvodnili slovy, že tímto reagují na ocenění, které loni obdrželi za uvedení posedu do českého designu, což jim prý přišlo tak trochu absurdní (mně to připadá spíš hodně legrační). Jeden z dalších důvodů, který je uveden na zkráceném návodu k použití Posedu (nebo PoSETu?) je ten, že měli potřebu vytvořit protiváhu k jelenům, kteří v posledních letech zaplavili českou designovou scénu. So true.


Letošní pokojík Posedlých, který se nacházel kdesi v labyrintu chodeb Šporkovského paláce, jsme navštívili hned třikrát. Poprvé jsme byli oblaženi výstižným výkladem jednoho z přítomných autorů, podruhé jsme se zastavili na Posedlém večírku/The Obsessed Party, který začal v sobotu v pět hodin a šest minut. Pila se zelená (kdo svůj kelímek ztratí, ten už další nedostane!), jedly se oříšky a brambůrky (...ale jako párátko se to teda použít nedá), opět se pila zelená (já už druhej nechci, já řídím!) a k tomu všemu nám hrál Adolfi své veselé myslivecké písně - klikněte, nimrodství a zvířátka included. A taky si račte u prvních dvou obrázků z večírku povšimnout, jak spontánně vznikají další možná použití Posedu. 
Doprovodný myslivecký program netrval dlouho, ale i přesto mi vnukl neodbytnou myšlenku, že bez tohoto vynálezu už přece nemůžu dál žít a tak jsem svůj ne-moc-ochotný doprovod přesvědčila, aby se zeptal támhleté slečny v rohu, zda a za kolik se dá Posed pořídit. Já jsem se zeptat nemohla, já se totiž stydím, aby bylo jasno. A tak jsme si ještě týž den kolem osmé hodiny večerní utíkali pro Posed (je to jeden ze dvou, které dnes prodáváme, tak si toho važte!), dalšího panáka zelené (už fakt nemůžu, řídím!) a já si konečně pořídila geniální dyzajnový předmět s nepřekonatelným poměrem cena/výkon (dvě stovky za tolik funkcí + věšáček zdarma, aby se mi hezky nesl, nevídáno!)
Nutno podotknout, že i doma se tato důmyslná konstrukce setkala s velkým nadšením. Momentálně je součástí pochmurně kýčovitého podzimního zátišíčka obklopená kaštany a jablky a já už plánuji, jak "TO" napasuju do své letošní adventní kompozice (věnce už jsou demodé, wtz). No a moje matka v prvotním záchvatu posednutí prohlásila, že příští rok jede na Designblok taky - s posedem jako medailonem na řetízku. A hned vzápětí si usmyslela, že jedna z jejích přítelkyň musí přece ke čtyřicetinám dostat něco opravdu zásadního a už se chystá objednávat další PoSET. 


Pokud vám stále není jasné, o čem to tady tak freneticky blábolím, doporučuji navštívit stránky Posedlých, případně jejich adorační skupinu na Facebooku. A nebo se zkuste ukázat za rok na Designbloku, kdoví, s čím zase Posedlí přijdou - pokud teda přijdou. 
No a tímto končím dvojčlánek a příště si dáme nějaký jídlo, duševní potravy bylo až až.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Pokud nejste zaregistrovaní uživatelé, podepište se, prosím.