čtvrtek 17. listopadu 2011

Rozpačité vítání Beaujolais

A tak nadešel den, kdy jsem byla pod vlivem značného množství rozporuplných emocí přinucena napsat recenzi tak aktuální, jak nikdy - jde totiž o dnešní oběd, ze kterého jsem se vrátila před necelými třemi hodinami. 

Na 17. listopad letos připadly hned dva význačné svátky - jeden český státní a jeden adoptovaný z Francie. Ten francouzský se slaví každoročně třetí čtvrtek v listopadu a nejde o nic jiného než vítání mladého francouzského vína červené barvy a ovocné chuti, Le Beaujolais Nouveau. Při této příležitosti připravilo několik brněnských restaurací speciální menu a protože dnes kromě mě nebyl doma nikdo, kdo by navařil oběd a já jsem byla nesmírně lenivá, vyrazili jsme vítat Beaujolais do kavárny ERA. 
Kavárna ERA je pro mě v rámci brněnské gastronomické scény typickým příkladem odi et amo - nikdy jsem tam nebyla stoprocentně spokojená, několikrát snad i výrazněji zklamaná, ale přesto na ni nedám dopustit a pokud na ni někdo nadává, byť i právem, slepě ji bráním a omlouvám. A čím že ERA zranila moji zmlsanou duši tentokrát?
Začnu tedy od samého začátku - v úterý večer se na facebookové stránce kavárny objevila pozvánka na čtvrteční vítání Beaujolais včetně kompletního menu, které se ten den bude podávat. Na první přečtení mě zaujalo dostatečně na to, abych návštěvu podniku začlenila do čtvrtečního programu. Kompletní menu tak, jak bylo zveřejněno, vypadalo takto: 
A já už si v hlavě sestavovala čtvrteční oběd. Nejprve hruškový koláč s roquefortem, jako hlavní chod zajíc a nebo kuře na octu, dezerty pravděpodobně oba. A realita? Pouze zajíc. Ne, netrpěla jsem ten den náhlým nechutenstvím, celý problém tkvěl v tom, že dobrou polovinu z menu neměli. V jednu hodinu odpoledne. Z předkrmů měli pouze petrželovou šunku a kachní pěnu s portským, z nabídky hlavních chodů zmizelo kuře na octu a kachní ragú, dezert nebyl ani jeden. Že by na restauraci spáchal nájezd dvoupatrový autobus zahraničních turistů a v intervalu od desíti do jedné zcela zlikvidoval šest položek z menu? 
Nakonec jsme si tedy dali jen hlavní jídlo - královského zajíce s domácími tagliatellemi a konfitovaný bůček s bramborovou kaší. Faktem je, že mému zajíci se nedalo vůbec nic vytknout, byl výborný - a to nejsem žádný velký fanda zvěřiny (a vlastně tmavého masa obecně). Stejně tak konfitovaný bůček. O to smutnější je ale celá ta situace, protože kdybych dostala svůj předkrm a své dva dezerty, vynášela bych teď kavárnu ERA do nebes. Ale nemůžu, bohužel. Zajíc mě sice nasytil, ale celkový dojem byl ten tam a závěrečný šálek cappuccina tomu zasadil ránu z milosti - přiložený čtvereček hořké čokolády zdarma jsem v tu chvíli vnímala jako osobní invektivu nejhrubšího kalibru, protože jsem nemohla mít ani perníkový parfait, ani pošírovanou hrušku. Na druhou stranu, měla jsem si alespoň nad čím ohřát promrzlé ruce, dnes totiž v kavárně ještě ke všemu vyplivlo topení a tak byla vnitřní teplota přibližně na úrovni té venkovní. Jako v té dětské písničce od Jarka Nohavici - "Doma zima, tady zima, všude jen chlad, kde má chudák lachtan relaxovat..." 
Jenže co s načatým žaludkem? Ten můj totiž po každém obědě nezbytně potřebuje dávku cukru. Hladinu glukózy jsem si naštěstí navýšila hned za rohem: 
Sweet Club, ano, tak se jmenuje malá útulná cukrárnička na ulici Lesnická. Chodím tam ráda a bohužel i častěji, než si můžu dovolit. Myslím tím fyzicky, protože tato cukrárna nepatří k nóblhóch podnikům, kde za tři kopečky zmrzliny všelijakých příchutí vysolíte stopade. Teď si trochu protiřečím, protože i v takových místech se sem tam vyskytnu a ne zrovna z donucení, ale přece jen - Sweet Club je takový návrat do dětství, kdy v cukrárně měli laskonku a indiánka namísto profiteroles a cupcakes, za pár korun jste nakoupili krabici zákusků pro celou rodinu a ještě vám zbylo na želatinovou myš. Do nějakého seriózního recenzování se pouštět nehodlám, na to nejsem dostatečně fundovaná. Mám to tam ráda, to musí stačit. 
A teaser na závěr: tento víkend v Brně navštívím dvě zajímavé akce, o kterých se pokusím včas poreferovat. Tak se vraťte brzy. 
  

Žádné komentáře:

Okomentovat

Pokud nejste zaregistrovaní uživatelé, podepište se, prosím.