neděle 18. prosince 2011

Mírně dekadentní brunch

Když se mi zhruba před čtrnácti dny dostal do ruky ladovsky laděný plakátek lákající mne na tradiční zabijačku do kavárny Era, okamžitě bylo jasné, že u toho prostě musím být. A protože dnes nemám ani trochu tajnůstkářskou náladu, hned na úvod vám prásknu, že to byla nadmíru povedená akce.
K celé události jsem pochopitelně přistupovala s větším než malým množstvím pochybností, které pramenily nejen z mých předchozích zkušeností, ale i z faktu, že pořádat zabijačku v kavárně, která se nachází prakticky v centru Brna, je minimálně neobvyklé. Navíc jsem nebyla s to vymámit z obsluhy nějaké obšírnější informace o plánovaném průběhu akce, takže jsem až do poslední chvíle nevěděla nic víc než "nó, bude to od devíti hodin, budou se podávat jitrničky, jelítka, koláčky a tak...". Má představa byla tedy asi taková, že půjde prostě jen o zabijačkové menu. Byla jsem příjemně překvapená, když jsem po příchodu do kavárny zjistila, že na zahrádce je elegantně zavěšené opravdové prasátko!
S pojetím celé akce jsem byla spokojená už od samého začátku. Na zahrádce byly kromě prasátka a jídelního (a také punčového a slivovicového) pultu připravené stoly s lavicemi a dekami. Otužilejší část návštěvníků tak své ochutnávkové tácky plné zabijačkových dobrot mohla zpracovat přímo zde. My zimomřivější jsme ale venku pobyli jen chvíli a raději se vrátili zpátky do tepla, kde jsme si objednali něco málo ze speciálního menu. 
Nakonec naše tříčlenná skupina zvolila zabijačkovou polévku, jitrnicový a jelitový prejt a k tomu ještě talíř škvarků. Já osobně jsem byla hrdou majitelkou toho nejvypečenějšího jelitového prejtu s výborným zelím a doteď mě mrzí, že jsem v nejspíš příliš časnou hodinu nebyla schopná do svého žaludku nacpat víc jak polovinu porce. Tím hůř, že jsem si musela nechat trošku místa pro tvarohové koláčky a vanilkové rohlíčky, které jsme si dali ke kávě. 
No a pro úplnost je také potřeba dodat, že kromě námi zvolených jídel byly na menu ještě vepřové výpečky se zelím a knedlíkem, ovar s křenem a tlačenka s octem a cibulí. 
Samozřejmě bylo možné zakoupit si domů nějakou tu výslužku a protože nám velmi chutnalo, odnesli jsme si domů další jitrnice, jelita, dvacet deka škvarků a kelímek sádla. Připočtěme k tomu panáka slivovice na zahřátí jako pozornost podniku a máme tu dokonalé sobotní dopoledne, které v mém soukromém gastronomickém žebříčku pošouplo Eru zase o něco výš. 

6 komentářů:

  1. Nevím, kam to přilepit, tak co třeba sem? Dnešní setkání mě utvrdilo v tom, že správné bloggerce to sluší i při venčení psa:) Hezký den, Levandule ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je ovšem velká škoda, že o tom setkání nevím! Takže teorie o blízkosti našich bydlišť se tímto potvrzuje? A každopádně děkuji za komentář. :)

    OdpovědětVymazat
  3. No ono to není poprvé, takže asi potvrzuje :) schválně, koho si z té procházky pamatuješ? Jestli jsem byla úplně neviditelná (když jsme se míjely na jednom chodníku):D

    OdpovědětVymazat
  4. Jenom pro upřesnění, že nejsem žádný stalker: psalas o sobě, že jdeš na seminář o látkách. Takže když jsem pak za pár dnů po semináři potkala jednu z účastnic v naší ulici, tak jsem usoudila, že to budeš ty :) zvlášť, když vím, čím si barvíš vlasy a jakého máš psa...

    OdpovědětVymazat
  5. :D Nojo, to jsou ty internety. Obávám se ale, že si z dopoledního venčení pamatuju jen rozmrzelého loudajícího se psa a zbytek mám v mlze. Což je ale u mě běžný jev, ne důkaz tvé neviditelnosti. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Takže jsem byla na semináři i na ulici neviditelná :) no jo... :)))

    OdpovědětVymazat

Pokud nejste zaregistrovaní uživatelé, podepište se, prosím.