středa 30. března 2011

Panika

Dnes byly na mé škole zveřejněny podmínky a termín talentových zkoušek pro postup do druhého ročníku. Do té doby jsem si říkala, že to nebudu hrotit a prostě to jen zkusím. Vše se, jak už to tak bývá, ve zlé obrátilo. Od návratu ze školy, tedy zhruba od pravého poledne, mě s přestávkami popadají panické stavy. Dvacet lidí z osmdesáti je přece příliš málo na to, abych se do oné skupinky "vyvolených" vešla i já!
Proslýchá se, že ó mocnou výběrovou komisi při pohovoru zajímá především jakákoliv kreativní činnost, kterou se zabývám mimo školu. Rozhodla jsem se tedy zakomponovat do podpůrného portfolia i mé korálkové výtvory (a pořád nevím, jestli je to dobrej nápad, špatnej nápad nebo jakej je to vůbec nápad). Posuďte sami. 


Today I got an very important information about my final exams. Since then, I was pretty calm. But everything went wrong as always. I'm getting random panic attacks from today's noon and it seems like it won't disappear. Twenty people from 80 - the group of lucky ones won't be big enough for me! 
I've heard some gossip about our comittee's usual questions. They'll probably want to know in which creative hobbies I'm interested so I decided to include my beadwork in my portfolio. I'm not sure if it's a good idea but my mum and also my Man are sure it is. Here's an example so you can make your own opinion.






Tak jako tak, závěr tohoto semestru bude prima. Dát dohromady papírový model urbanistické stavby s příslušnou výkresovou dokumentací, objekt na land-artovou výstavu, esej (i když jen třístránkovou) obsahující názor na něco, na co názor nemám vůbec a dostatečně silné portfolio pro zkoušky... už jen za zvládnutí toho všeho by mě mohli na talentovkách omilostnit. Ach, jak náročné je být nezkušeným prvákem.


The end of the summer term will be simply hilarious. Doubtless. Making a cardboard model of an urbanistic building with attached plans, some object for our land-art exhibition, a paper which should be expressing my opinions about something on what I don't even have an opinion and a portfolio which should be strong enough. Kill me now. First grade destroys me in a very painful way.

úterý 29. března 2011

Víc peněz!

Ano, potřebuju. Proto jsem se dnes konečně dokopala k tomu, abych nafotila dva páry bot, které nenosím a ani nebudu a pokusila se je prodat na Aukru. 
A když už jsem byla v celém tom procesu, nedalo mi to a vyblejskla jsem (normálním foťákem!) i mé dvě klínové lásky. Jedny černé na teď a jedny červené na léto, které dnes přišly poštou a celý den se jimi kochám.


I need more money. That's what finally made me to put two pairs of shoes to Aukro.cz - czech version of eBay. I also took pictures of my two beloved wedges - black ones for spring, red ones for summer. No, these aren't for sale.



Omlouvám se za nerovný povrch mých nohou a podivnou kvalitu obrázků, ale co. Jsou vidět boty? Jsou. S komplikovanějšími kompozicemi se ale příště raději obrátím na svého muže.


I apologize for the weird shape of my legs and strange colors. My camera obviously hates me and wants to discredit myself in face of all random viewers of this blog. Thank you, Lumix.

pondělí 28. března 2011

Dědictví

Jsem pořád nespokojená. Místo toho, abych se radovala z teplejšího počasí, prozatím bezproblémového průchodu studiem a blížící se výplaty, kňourám nad mizerným mobilním pseudofotoaparátem a nedostatkem materiálu pro blog. Fuj. 
Nicméně, svůj strojek na obrázky jsem přece jen trochu potýrala. Musím se pochlubit s náramkem a medailonkem, které jsem zdědila po prababičce (mám je už dlouho, nekondolujte).

I'll never be satisfied. Spring is coming, weather is much warmer, my paycheck is on the way and I'm still moaning about useless camera in my cellphone and consequential lack of materials for my blog. Shame on me.
However, I've been fighting with my poor camera for a while and the result is not so bad. I just wanted to show off my precious heirdom (this word sounds so great!) - it's bracelet and medaillon from my great grandma. 




čtvrtek 10. března 2011

Jedenáct dní

Počasí na přelomu ročních období je enfant terrible. Já už netrpělivě odpočítávám zbývající dny do jara... a když je zataženo, beru na sebe něco žlutýho, má to na mě hřejivý placebo efekt. Takže jsem dneska zvolila můj nový retro vršek, který se mi jaksi nepodařilo odfotit do minulého postu - ještě že Muž je tak prudce talentovaný fotograf. 
Jen můj Pes, na rozdíl ode mě, asi z blížícího se oteplování nebude nadšen.

I can't wait for Spring because today's weather in Brno, CZ wasn't pleasant at all. I have one special habit connected with that kind of weather - when it's chilly outside, I'm wearing something yellow. It reminds me the sun and it's a kind of warming. My yellow choice for rainy Thursday was my vintage top which I mentioned in the previous post - my Man is more skilled in photography so I can finally show it to you. 
Unfortunately, my Dog won't share the happines of upcoming warmer season with me.


Tak trochu mosbyovský fun fact - Masarykův studentský domov, který dodnes slouží svému původnímu účelu, byl navržen slavným funkcionalistickým architektem, Bohuslavem Fuchsem. 

Fun fact: The building behind us is a students' hostel designed by famous architect of the Functionalism period, Bohuslav Fuchs (Ted Mosby would be so proud of me!).

A ještě jedna malá poznámka na konec. Utrácím. Objednala jsem si knihu. Musela jsem, je to úplně nový překlad (rok 2011), má barevné ilustrace a vůbec. Ještě se o ní zmíním, až mi přijde, což bude pravděpodobně během příštího týdne.

I'm spending too much. I ordered a book. I had to. It's a brand new translation (year 2011) with illustrations. I'll reveal its identity later - probably right after picking it up from a bookstore.

úterý 8. března 2011

MDŽ

Na konfekci dováženou k nám, do Česka, jsem rezignovala už před nějakou dobou. Scénář nakupování v módních řetězcích je totiž většinou stejný - plný obchod věcí, ale nic, co by stálo za nákup a když už, je to nesmyslně drahé. Nejjednodušší by bylo, kdybych měla šicí stroj (ale nemám) a uměla šít (ale neumím). Rozhodla jsem se při tvorbě doopravdy mého šatníku začít z trochu jiného konce.

I gave up to ordinary fashion stores a long time ago. It was always the same story - huge shop stuffed with clothes but nothing interesting to buy or unreasonable prices.The most comfortable way how to solve that would be sewing clothes for myself. But what do do if I don't have any sewing machine and, the worst thing, I can't sew at all? So, I decided to start my very own collection in another way: 


Ano, tato předrevoluční učebnice pletení je už pár dní mojí novou biblí. To různě fialové v dolním levém rohu, to je mé první testovací klubíčko. A hned vedle je kruhová jehlice velikosti 4,5. To, že je to knížka velmi stará, jsem poznala i podle toho, že z ní vypadl docela legrační letáček, tedy z dnešního pohledu mě, "sametového dítěte", které takové časy nezažilo. Hele:

The first pic is my new "bible" - a sewing instruction book for beginners, released before 1990. In the lower left corner you can also see my first ball of yarn - cute, isn't it? Following pics are photos of a flyer found in my sewing book. It's from some casino and the first pic is a pricelist of drinks. Nearly 13CZK for a shot of vodka, nice.



A když už jsme u takových "vintage" záležitostí, připojuji ještě nakonec fotku takové zvláštní látky (připomíná mi froté župan), taktéž z dob dávno minulých. Našla se při rekonstrukci domu mých prarodičů a já z ní teď mám zimní minisukni. 

The last pic is a piece of my new winter skirt. It's made from a strange fabric (it's somewhat terry-ish and really warm) , which was found during reconstruction of my grandparents' house. I think it matches my today's vintage collection very well. 
Taky jsem dneska při nákupním řádění narazila na parádní minišaty (nebo obří halenu, chcete-li). Jsou bílé s obrovskýma černýma a žlutýma puntíkama, netřeba dodávat, že to byla láska na první pohled. Do dnešního retro zápisku by se taky skvěle hodily, bohužel ale fotím mobilem a jakákoliv fotka šatů byla natolik odporná, že by to ani jejich skutečná krása nepřebila. Takže někdy příště.

I also bought a lovely mini-dress today, white with big yellow and black dots, but my awful phone camera refused to take a good photo of them. So... maybe later.

středa 2. března 2011

Není ženská jako ženská

Intro: Já a sporty, to nejde dohromady. V páté třídě jsem dostala dvojku z tělocviku a od té doby se to se mnou táhne. A když už mě náhodou nějaký pohyb baví, najde se jiná potíž. Nemůžu chodit plavat, i když mě to baví, protože ve vodě o teplotě 27°C mrznu, i když plavu jako ďábel. Kolečkové brusle jsou fajn, ale jen v létě. Hodně mě baví lyže, jenže k tomu potřebujete hory a tam se dostává těžko, pokud jste v rodině jedinou lyžující osobou, navíc bez auta a víceméně i bez peněz. Ale občas se zadaří, jako třeba teď, respektive v sobotu tohoto týdne. 


Intro: I'm not a big fond of any sports. In fifth grade (at elementary school) I got the worst mark from P.E. from the whole class and since then it never got better. There are few sport activities I like but for some reasons I can't practice them - for example, I can't swim in a pool with water temperature below 28°C because I'm freezing. I also like roller skates and skiing but these activities are mainly seasonal. There's another problem with skiing - I don't live near any mountains, I don't have a car and I'm the only person who likes skiing in our family. But this Saturday I'm finally going to practice my skiing - after two years!

Dnes jsem si byla po opravdu dlouhé době koupit nějaké sportovní vybavení, konkrétně lyžařskou helmu. Ano, doteď jsem ji neměla a při mém stylu lyžování vlastně ani nechápu, jak jsem mohla vyváznout bez zranění, dál už jsem ale riskovat nechtěla. A nakonec z toho bylo docela komické odpoledne. 
Pro představu - šla jsem zhruba v tomhle:

(ilustračně vyrobeno na polyvore.com)
přesně sem:
(foto Snowboard Zezula - http://www.snowboard-zezula.cz)
Hned při vstupu jsem si paranoidně vzala do hlavy, že na mě všichni divně koukají a že mezi ty sportovní nástroje a oděvy nepatřím a bla bla. Helmu jsme vybrali rychle, ovšem pak jsme si ještě museli prohlídnout vázání na snowboard, pánské kraťasy a brýle. Tím, že mi takové to hiphopové oblečení připadá většinou legrační se netajím, ale při mém štěstí vždycky, když jsem se zrovna uchechtávala nad něčím typu lesklé černé vázání se zlatými sponami a fialovým semišem (no nekecám, a je to pánský model!), stála v doslechové vzdálenosti jedna z prodavaček a tvářila se dost nebezpečně. Nicméně, přežila jsem a nejen, že jsem bohatší o další zkušenost, ale (a teď pozor, konečně přichází TO, kvůli čemu vznikl celý tento článek) taky o tu nejvíc nejlepší helmu na celém světě, hele:

(Helma Giro Blurb, foto z http://www.snowboard-zezula.cz)
Outro: Při hledání obrázku mé superskvělé helmy jsem zjistila, proč jsem ji předtím na e-shopu Zezuly nenašla. Ona je totiž dětská...