středa 19. října 2011

Voilá, croissants!

Někdy koncem srpna, po přibližně dvou měsících koncentrovaného nicnedělání, jsem spáchala naprostou nerozvážnost - přihlásila jsem se do Daring Bakers. Jen tak ve zkratce, Daring Bakers je internetový klub milovníků pečení, kteří každý měsíc společně zdolávají výzvu na určité téma, o své zkušenosti se dělí na fóru a výsledky pak od určitého data zveřejňují formou postu na svých blozích. Klub je to mezinárodní a najdete tam i některé česky hovořící/píšící foodblogery, já vím o Lucii a Catalině (mimochodem, milovníkům sladkého doporučuji oba blogy důkladně prozkoumat, ale ne na lačno). 
Mou první výzvu jsem absolutně nestíhala, protože jsem v září měla plnou hlavu nadcházejícího výletu do Paříže, takže jsem si našla čas jen na jeden pokus. I tak jsem se ale naučila spoustu nového, hlavně pokud jde o výrobu domácího croissantového těsta a i když mé máslové prvotiny nebyly dokonalé, už vím, jak na to půjdu příště a to už určitě dokonalé budou. 
Fotky z pečení zveřejňuji až teď, s cca měsíčním zpožděním, ale lepší pozdě, než později a nebo vůbec nikdy. U říjnové výzvy si dám víc záležet (i časově) a přihodím i recept, ten croissantový z Daring Bakers mám v druhém počítači, který se mi dnes v noci odpálil - čest jeho památce, takže nic nebude, bohužel. 
Proces výroby těsta byl velmi zdlouhavý a únavný, ovšem stál za to. Zpětně bych si vytkla především nepozornost - kdybych nepřehlídla část návodu a nevynechala závěrečné kynutí na plechu, mohly být croissanty ještě nadýchanější, a pak taky lenost, protože kdybych je bývala potřela "leskem" víckrát, ne jen jednou, neměly by v záhybech ta nehezká bledá matná místa. 
Na poslední fotce jsem si dovolila zvěčnit svůj návrh na servírování (nebo jak že se to na tom obalu od šunky píše) - espresso s mlékem, croissant a trocha domácí rybízové marmelády. Ideální a zároveň nebezpečný způsob, jak kvalitně posnídat, protože na toto si mlsný člověk jako já rád a rychle zvykne. :)
Tak to by bylo k mé nulté výzvě Daring Bakers, teď si jdu dát kousek tajemného pečiva, které jsem stvořila v rámci říjnové výzvy. Zatím sice nesmím prozradit, o co jde, ale snad se tak moc nestane, když řeknu, že je to fakt dobrý a že už se těším, až můj výtvor odhalím.

úterý 18. října 2011

Tak trochu posedlá

Slibovaná druhá část mého výčtu zajímavých zážitků z Designbloku 2011 je tu. Ovšem ten dnešní výčet je o poznání kratší, obsahuje totiž jen jednu jedinou položku. Není čas na hrdinství, jdeme na to. 
A cenu o nejzábavnější expozici celé dyzajnové přehlídky získávááá... *virbl* skupina Posedlí! 

pondělí 17. října 2011

Designblok 2011 aneb decentně zpožděný report

Ve zkratce: byla strašná zima, foukalo, občas pršelo; v Palladiu jsem poprvé navštívila dvoupatrové dámské záchody a ve Starbucks ochutnala Créme Brulée Macchiato (což je předražená břečka, mimochodem); dále jsem chtěla jít na výstavu Blanky Matragi, ale styděla jsem se zeptat, kudy se tam jde; budila jsem se za protivného zvuku Ferrari, Porsche, Aston Martina a jiných chlapských blbinek drandících po letišti (mě auta neba, noaco!) a v neděli jsem odjížděla roztrpčená z výsledků Velké Pardubické. A taky jsem zapomněla navštívit Red Bull Art of Can, což jsem si uvědomila až teď při psaní. 
Fotky snad budou zajímavější než text, jako obvykle jich je málo, tedy tentokrát ještě míň, protože nejvíc jsem fotila na jedné konkrétní akci, které ale věnuji celý celičký post na mém blogu. Tak zatím sledujte to ostatní: 
Kulovité objekty Ronyho Plesla