neděle 19. srpna 2012

Jak bylo v červenci

Už dlouho měl na tomto místě být příspěvek o červencové výzvě Odvážných pekařů, ale není tu. A není tu proto, že jsem papíry s pěti recepty, z nichž jsem nakonec stihla upéct jen dva, prostě a jednoduše ztratila. Stále žije naděje, že recepty na knäckebrot a supersýrové pálivé krekry (protože jak už jistě víte, červencovou výzvou byly právě krekry) časem v útrobách mého pokoje najdu, ale nemůžu vás nechat čekat věčně, to dá rozum. Zatím tedy napíšu o třech zajímavých místech, které jsem během první poloviny letních prázdnin navštívila - konkrétně půjde o už profláklou Blackdog Cantinu v Berouně, Adventure Golf a Tyrolskou hospůdku v Horním Bezděkově a božskou zmrzlinárnu 2AD v Tuchlovicích. 

Začnu tedy Blackdog Cantinou. Tento malý a docela milý podnik najdete v Berouně, kde se už před nějakou dobou z ničeho nic prostě vyskytl a nejen mezi foodblogery způsobil burgerovou hysterii. Do Berouna se začaly sjíždět davy a zprávy o těch nejúžasnějších burgerech zaplavily internet. Teď už počáteční šílenství dávno opadlo a začínají se spíš objevovat štiplavé kritické poznámky, které se týkají zejména stále špatné úrovně obsluhy a také jakéhosi "ustrnutí" celého konceptu. No, musím uznat, že ani naše návštěva nebyla zcela bezchybná. První potíž nastala už při rezervaci, kterou jsem musela dělat dvakrát, protože na tu první mi prostě nepřišlo žádné potvrzení. No dejme tomu, dvě místa na přilehlé zahrádce na nás po příjezdu naštěstí čekala. 
Z nápojového lístku jsme zvolili oba domácí nealko nápoje, které Cantina nabízí, a to ledový čaj a zázvorovou limonádu. Nebyly špatné, ale neodpustím si srovnání se zázvorovkou v pražské The Tavern, která byla mnohem výraznější a já tedy nadšenější. 
















Jako předkrm jsme zvolili kuřecí tacos doblo (75 Kč), z hlavních jídel jsme pak vybrali hovězí burrito (150 Kč), proslulý burger Infarkt v menší 140 g verzi (115 Kč) a k tomu všemu ještě salát Coleslaw (30 Kč) . No, jeden by řekl, že když se tacos nachází v sekci "Předkrmy", dostanete je ještě před hlavním jídlem, že? Ne ne, my v Blackdogu dostali pěkně všechno najednou, předkrm, oba hlavní chody i salát. Ještě štěstí, že na zahrádce jsou stoly podstatně rozměrnější než uvnitř v restauraci... 
Žádná další chyba v servisu už se ale naštěstí nekonala a my se zcela nezřízeně cpali skvělými tacos, výborným burritem a naprosto exkluzivním burgerem.  
A když se tak zpětně dívám na fotky, už mi zase kručí v žaludku. Nedá se nic dělat, tohle mají v Blackdogu prostě vychytané, nemám co bych na jejich jídle pohaněla. Jediné, co mi trochu vadí, je fakt, že se burgery nedají jíst kultivovaně, ať se snažíte sebevíc. Nebo nevím, jak vám, ale mně vždycky část náplně vypadne a ruce mám celé od omáčky, takže burger holt společně se špagetami není ten typ jídla, který bych si dala na prvním rande. 
Abych to nějak smysluplně shrnula - Blackdog Cantina je místo, kde za slušné peníze dostanete opravdu dobré jídlo, které vám ale s jistou pravděpodobností může pokazit organizační chaos, který zřejmě v restauraci stále panuje. Pokud ale máte cestu kolem a milujete burgery všeho druhu, za zastavení to stojí. Já do Cantiny přes celou republiku znovu nepojedu, ale možná se zastavím příští léto, až budu hrdinně splouvat Berounku a tábornická jídla mi polezou i ušima.  
Za druhá dvě místa, které jsem navštívila, vděčím Kačce Žvýkačce, která se na svém blogu zmínila o úžasné tuchlovické zmrzlině a já čirou náhodou zjistila, že to je nedaleko od místa, kde jsem hodlala trávit pár červencových dní. A nakonec mi k zmrzlinárně přihodila i tip na hospůdku v nedalekém Horním Bezděkově, kde prý dobře vaří. Mě při objevení webovek této hospůdky ale zaujalo nejen tyrolské menu, ale hlavně i krásné něco-jako-minigolfové hřiště a tak jsme si udělali takový trochu sportovní a hodně gastronomický výlet. 
Hřiště je opravdu malebné, vypadá spíš jako zahrádka, kterou se nějaký závistivý zloduch pokusil zhyzdit osmnácti dírami v zemi. :) Takže i na neustálé kochání se prostředím a nedalekým výběhem s koňmi můžu svést fakt, že jsem ze všech osmnácti jamek zahrála jen třikrát par. Nakonec mi ale moje skóre i tak přišlo hodné odměny, kterou jsem odbyla v oné tyrolské hospůdce, která je součástí malého golfového areálu. 
Už když jsem si koncem června pročítala internetový jídelní lístek, měla jsem jasno, co si dám - Germknödel! Tento obrovitý povidlový knedlík sypaný mákem jsem si zamilovala při svých lyžovacích výletech do Alp a protože jsem se v posledních letech do Rakouska moc nedostala, těšila jsem se na něj jak na Vánoce. Kačka sice v komentářích na svém blogu vůbec nebyla nadšená z vanilkové omáčky, kterou je knedlík významně přelitý, já si ho ale přesně takto z rakouských sjezdovek pamatuju a tak jsem byla naprosto spokojená. Druhé jídlo, které jsme objednali, Käsespätzle neboli sýrové špecle, prý byly taky moc dobré, ale já to potvrdit nemůžu, byla jsem plně zaměstnána svým "povidlákem". Každopádně toto místo doporučuji všemi deseti, spojení zábavného adventure golfu s tyrolským jídlem je přitažlivá kombinace, zvlášť pokud nevíte, kam o víkendu na výlet a nemáte Bezděkov dvě stovky kilometrů daleko jako já. 
Poslední položkou na výletním seznamu byla zmrzlinárna 2AD, kde bylo živo i přesto, že jsme tam dorazili ve všední den. Na interiéru ani exteriéru není nic pozoruhodného, proto jsem nakonec zdokumentovala jen krabičku s deseti kopečky proslulé domácí zmrzliny, kterou jsme si přivezli domů. 
Ani teď, s odstupem více jak dvou týdnů, se nemůžu rozhodnout, která zmrzlina mi chutnala nejvíc. Jediné, na čem jsme se my, co jsme zmrzlinu konzumovali, shodli, bylo to, že mangovou zmrzlinu mají přece jen o chlup lepší v Angelatu. Ale opravdu jen o chlup. Má TOP 3 se skládá z borůvkové (rozmixované zmražené borůvky, nic víc, nic míň), pistáciové (ach můj bože...) a vlašského oříšku (celý ořešák v jednom kopečku!). A za zmínku určitě stojí i příchuť rajčatová s tabascem. Od její koupě nás pán zmrzlinář odrazoval slovy "to si nekupujte, to je strašnej hnus" a paní zmrzlinářka přitakala s tím, že "to si každej dá ze zvědavosti, ale nikdy se pro to nevrátí". My se ale odradit nenechali a myslím, že jsme dobře udělali. Mě totiž rajčatová a výrazně pálivá příchuť bavila natolik, že pokud do Tuchlovic ještě někdy pojedu a tato příchuť bude k mání, dost možná si ji dám znovu (a natruc to bude jen trošku :) ). 
Doufám, že se mi tímto příspěvkem podařilo alespoň trochu napravit resty a hlavně vám podat pravdivou zprávu tom, kde se dá dobře najíst a třeba vás i inspirovat k podobnému výletu. Tak si užijte nadcházející tropický týden a já jdu dál hledat ty recepty... 

1 komentář:

  1. Úctyhodná krabička:) A ty papíry... Jak dobře to znám. Během vaření a pečení jsem ráda, když se vůbec dokopu k nějakému dokumentování, obvykle na první kus papíru, který najdu (helemese, účtenka) a výsledek je jasný, později nikde nic, stejně vydařeně to nezopakuji -> stagnace.

    OdpovědětVymazat

Pokud nejste zaregistrovaní uživatelé, podepište se, prosím.